 |
Úvod |
IEEE 802.11
Základní charakteristika
standardu IEEE 802.11
Americký standard
802.11 byl zveřejněn v roce 1997 americkým institutem IEEE (The
Institute of Electrical and Electronics Engineers). Jedná se o specifikaci
bezdrátové lokální sítě WLAN (Wireless Local Area Network), která nachází
široké uplatnění v místech, kde je ekonomicky, technicky či jinak
nevýhodné provozovat počítačové sítě s použitím metalických či optických
kabelů. Další výhodou bezdrátových LAN je jistý stupeň mobility, která je
uživatelům k dispozici. Původní standard 802.11 pracuje s přenosovou
rychlostí 1 nebo 2 Mbit/s. V roce 1999 schválený standard 802.11b
navíc přidává přenosové rychlosti 5,5 a 11 Mbit/s, poslední modifikací je
varianta 802.11a s přenosovou rychlostí až 54 Mbit/s, která již
přináší
výkon srovnatelný s klasickými počítačovými sítěmi.
|
Standard 802.11 je zaměřen na dvě nejnižší
vrstvy modelu OSI, fyzickou a spojovou vrstvu. Jakákoliv síťová
aplikace, síťový operační systém nebo protokol (včetně nejznámějších
TCP/IP a Novell NetWare) pracuje na síti kompatibilní s 802.11 stejným
způsobem, jako při použití Ethernetu. Architektura systému, jeho
vlastnosti a služby jsou popsány standardem IEEE 802.11, IEEE 802.11a
a 802.11b
přináší vyšší přenosové rychlosti a upravují pouze fyzickou vrstvu.
Standard 802.11 definuje dvě různá
zařízení. Prvním je bezdrátová stanice, což je ve většině
případů počítač vybavený vhodnou síťovou kartou NIC (Network Interface Card), druhým je přístupový bod (AP, Access Point), který slouží jako
most (bridge) mezi bezdrátovou a fixní částí lokální počítačové sítě.
S přístupovým bodem komunikují stanice, které vyžadují přístup k
prostředkům, nacházejícím se ve fixní části sítě nebo v jiné,
navazující síti (Internet).
Bezdrátové sítě tohoto standardu mohou
pracovat ve dvou různých režimech podle použité architektury : |
 |
V tomto režimu
se celá bezdrátová síť skládá z minimálně jednoho přístupového bodu AP
napojeného na lokální počítačovou síť a dále několika bezdrátových
stanic. Tato struktura se nazývá také BSS (Basic Service Set).
Spojením několika BSS vznikne ESS (Extended Service Set), tvořící
jedinou bezdrátovou lokální síť. Z důvodu častého požadavku přístupu
bezdrátových stanic k tiskárně, internetu nebo souborovému serveru je
tato struktura v současné době nejpoužívanější. Klasickým příkladem
použití je bezdrátová počítačová síť uvnitř budovy s několika
přístupovými body, poskytujícími přístup ke sdíleným prostředkům a
internetu.
Síť v tomto
režimu je složena pouze z bezdrátových stanic a neobsahuje žádný
přístupový bod do fixní počítačové sítě. Tato struktura může vzniknout
na libovolném místě, není zde potřeba žádná fixní složka a všechna
zařízení spolu komunikují navzájem. Tento režim komunikace se nazývá
také peer to peer
nebo IBSS (Independent Basic Service Set).
Začátek stránky |
