GLOBALSTAR

Popis systému GLOBALSTAR

Systém Globalstar zajišťuje družicové personální komunikační služby z jakéhokoliv bodu na povrchu Země s výjimkou polárních oblastí. Dráhy družic jsou optimalizovány tak, aby zajistily co nejvyšší dostupnost svých služeb v oblasti mezi 70 stupni jižní šířky a 70 stupni severní šířky. Systém vyvinuly především společnosti Loral a Qualcomm, dnes se na jeho podpoře podílí více společností. Stejně jako ostatní systémy družicové komunikace lze i tento rozdělit na kosmický segment, uživatelský segment a regionální pozemské stanice.

Kosmický segment

Globalstar používá soustavu 48 družic (+ další 4 záložní) obíhajících v osmi rovinách na oběžných drahách LEO. Družice mají hmotnost 462 kg a jsou umístěny ve výšce 1400 km nad zemským povrchem. Kromě kmitočtové konverze a zesílení výkonu se na palubě družice neprovádí žádné zpracování signálu, jednotlivé družice mezi sebou nekomunikují a veškerý provoz jde přes regionální pozemské stanice. V následující tabulce jsou uvedena kmitočtová pásma používaná systémem Globalstar.

Uživatelský segment

V systému Globalstar se používají tři typy uživatelských stanic :

• Přenosná ruční stanice: Velice podobná stanice jako mobilní stanice v systému GSM. Může být v provedení pouze pro systém Globalstar nebo může být dvoumódová v provedení pro Globalstar a GSM, CDMA nebo AMPS.

• Mobilní uživatelská stanice: Tato jednotka je připevněna na vozidle a skládá se z ruční jednotky vložené do adaptéru ve vozidle. Tyto stanice mají vyšší zisk antény a opět mohou existovat v dvoumódové varianty.

• Pevná uživatelská stanice: Tyto stanice mají funkce ekvivalentní mobilním uživatelským stanicím krom toho, že zisk antény a vysílaný výkon může být ještě vyšší.

Všechny uživatelské stanice systému Globalstar využívají pro identifikaci uživatelů SIM kartu. V případě dvoumódových stanic se stanice může přihlásit do lokálního celulárního systému a komunikovat za nižší cenu. Jestliže se toto přihlášení z nějakého důvodu nepodaří, stanice se přihlásí k systému Globalsatr.

Regionální pozemské stanice

Z důvodu absence přímé komunikace mezi jednotlivými družicemi plní tuto funkci regionální pozemské stanice a i komunikace mezi dvěmi mobilními stanicemi tak vždy částečně probíhá přes fixní pozemskou síť. Sytém je samozřejmě navržen tak, aby byla umožněna spolupráce s veřejnými pozemními sítěmi PSTN, mobilními sítěmi PLMN a dalšími komunikačními sítěmi, což je dalším úkolem těchto pozemských stanic. Poloměr plochy regionu, který má na starost regionální pozemská stanice se mění se zeměpisnou šířkou od asi 200 km při zeměpisné šířce 15 stupňů po 5000 km pro vyšší zeměpisné šířky. Stanice tak jsou instalovány hustěji poblíž rovníku a v oblastech s vysokou intenzitou provozu. Stanice má několik (typicky 4) antén pro sledování družic, pracuje bez obsluhy a je monitorována z řídicího centra provozovatele systému SPCC (Service Provider Control Centre).

Služby

Systém samozřejmě umožňuje hlasovou komunikaci, kdy jsou digitalizovaná hovorová data přenášena rychlostí 2,4 kbit/s, 4,8 kbit/s nebo 9,6 kbit/s. Přenos dat je umožněn rychlostí maximálně 9,6 kbit/s. K podporovaným službám patří ještě alfanumerický paging, služba krátkých textových zpráv a určení polohy.

Začátek stránky

Tomáš Richtr
tomas@quick.cz

ČVUT v Praze
K332