Úvod

Obecný popis bezšňůrových telefonních systémů

Bezšňůrové telefony (Cordless Telephone) jsou velice důležitým prostředkem pro osobní radiovou komunikaci. Na rozdíl od běžných celulárních telefonních sítí, které představují kompletní telekomunikační systémy,  jsou bezšňůrové telefony  specifikovány jako rádiové přístupové sítě (rádiová rozhraní) k externím servisním systémům. Těmi pak jsou fixní i mobilní veřejné telekomunikační sítě, pobočkové ústředny apod.

Analogové bezšňůrové telefony první generace byly určeny hlavně pro privátní účely, kde rádiové spojení plnilo funkci bezdrátového "prodloužení" telefonního vedení s dosahem maximálně několik desítek metrů. S pevnou telefonní sítí bylo možné komunikovat pomocí přenosné mobilní stanice (handy, handset), rádiově spojené se základnovou (pevnou) částí. Později se tyto systémy začaly používat i ve profesionální sféře telekomunikací. Vývoj se ubíral (podobně jako v oblasti mobilních radiotelefonů) od lokálních standardů přes systémy národní až po systémy kontinentální. Během vývoje byl kladen důraz převážně na:

  • Zvyšování kvality služeb

  • Zlepšení ochrany proti zneužití

  • Zvětšování provozní kapacity

  • Rozšiřování kompatibility s jinými fixními i mobilními telekomunikačními sítěmi

  • Zajištění spolehlivé funkce uvnitř budov, ale také v centrech měst, na předměstích apod.

Tyto nároky je možno splňovat pouze za přispění digitální techniky, a proto se vývoj ubíral jednoznačně směrem k digitálním bezšňůrovým telefonním systémům.

  1. generace 2. generace 3. generace
Celulární systémy analogové systémy
NMT, C-NET, TACS, ...
digitální systémy
GSM, D-AMPS, ...
UMTS
Bezšňůrové systémy analogové systémy
CT0, CT1, ...
digitální systémy
CT2, DECT, ...

Současné digitální bezšňůrové telefony mají v porovnání s mobilními telefony určité přednosti :

  • Znatelně lepší kvalita přenosu hovorových signálů, která je plně srovnatelná s kvalitou přenosu v moderních veřejných telefonních sítích. To je způsobeno především přenosovou rychlostí přenášeného signálu, jež je např. u systému DECT (32 kbit/s) znatelně vyšší než u sytému GSM (13 kbit/s).

  • Podstatně vyšší provozní kapacita, jíž se dosahuje použitím velmi malých buněk. Typické jsou zde mikrobuňky rozměrů řádově 100 metrů nebo ještě menší pikobuňky.

  • Nižší vysílací výkon na obou stranách  rádiového spoje, plynoucí z malých rozměrů buněk.

První bezšňůrové telefony byly používány téměř výhradně pro domácí použití, s postupem času se však oblast jejich použití rozrostla o nové konfigurace a způsoby využití. Zde jsou základní možnosti využití současných bezšňůrových telefonů:

  • Domácí bezšňůrový telefon

  • Pobočková ústředna (PABX)

  • Výstavba bezdrátových účastnických smyček WLL - Náhrada kabelové účastnické smyčky rádiovým spojem.

Důležitou funkcí většiny bezšňůrových telefonů je tzv. intercom, což je možnost komunikace mezi základnovou stanicí a mobilní stanicí. Dnešní moderní systémy poskytují mnoho služeb jako klasické telefony (zkrácená volba, pulsní a tónová volba, podpora služeb ISDN) a někdy nabízejí i možnost pagingu.

Začátek stránky


Obecné principy

Bezšnůrové telefonní přístroje

 

Úvod
- Obecný popis
Analogové
Digitální


Buňkové mobilní sítě

UMTS

Bezdrátové technologie

Paging

Satelit

Mapa

 

Tomáš Richtr
tomas@quick.cz


ČVUT v Praze
K332